Tento blog nebude nijak profesionální, spíše je to takový deníček. Sice nekoloběžkařím tak dlouho, jako polovina Klubu, přesto i mě koloběh chytl a doufám, že toto sdělení spíše bude sloužit jako reklamní sdělení pro potencionální koloběžkáře a kdo ví, možná i nové členy našeho Klubu. :-)

Pyšně a možná trochu troufale se považuji za toho, kdo přinesl koloběh i do mého rodiště - Horšovského Týna. Tam, když jsem před dvěma lety projížděla městem, jezdila do práce (tehdy ještě bez dresu), jsme potkávala ty malé dětské kolegyně mého Kostka Tour Fun, po několika měsících už se jezdilo houfněji. Jistě, nejsem až tak sebestředná, abych si myslela, že rozvoj koloběhu v Horšovském Týně je jedině a pouze mojí zásluhou, ale doufám a věřím, že jsem alespoň malým dílem přispěla.

S koloběžkou jsem jezdila v jižních Čechách, překročila, nebo spíš přešlápla jsem s ní hranice s Rakouskem a udělala jeden větší výlet s Klubem (cílem byl Rabštejn a Chyše), kde mi tachometr poskočil o zhruba 60 kilometrů, ale jakožto introvert a člověk, který si rád řídí věci po svém, jsem se nejlépe cítila při sólo jízdách. Díky nim jsem loni splnila plán, polovinu z celkového plánu, kteří mají pánové.

Ne nadarmo se říká, že člověk si začíná vážit toho, co ztratil, až když to ztratí. Já sice o koloběžku nepřišla, ale z důvodu těhotenství pro mě bylo absolvování jízd vyloučené. Tak jsem na několik měsíců nechala svojí parťačku, aby se na ní prášilo, zatímco pánové si dál jezdili. I když jsem dvakrát vyjela, jednalo se pouze o sjezdy z kopečků. Sedm týdnů po porodu jsem si udělala malý asi šestikilometrový okruh kolem domova, abych věděla, zda zvládnu i větší. Následně jsem využila hlídání a dva dny v týdnu jsem věnovala patnáctikilometrovému výletu. Přičemž při druhém jsem porušila základní pravidlo koloběhu, tedy že vítr je vždy proti nám! Já měla úžasné počasí, ani horko, ani zimu a co víc, naprosté bezvětří. Byla to nádherná cesta, tak jsem si ji ještě prodloužila o dalších asi pět kilometrů. Oslavila jsem letošních 100 kilometrů, což je celkem slušný výkon vzhledem k okolnostem :-)

Doufám, že se koloběžky dál rozrostou, stejně tak i náš Klub koloběhu Zimohráz.

Kdo si dnes myslí, že koloběžka je hračka pro děti... ten nemá pravdu! Už i po větších městech je vidět několik lidí, kteří si koloběžkou zkracují cestu do práce, na nákup, na návštěvu, nebo prostě jen tak výletí.

Náš Klub koloběhu Zimohráz sice koloběžkaří spíše pro radost z jízdy, poznávání nových míst (a hospůdek), ale i nějaký ten vliv má určitě i to, že práce jízdou na koloběžce se člověk cítí fit! A to není jen fráze. Kolobežka skutečně dělá něco pro naše zdraví, pokud ovšem nejezdíme přes ulici za babičkou nebo na kafíčko. Pokud byste si hledali na internetu fakta, naleznete mnoho tabulek o tom, jaký rozdíl je v hodinové jízdě na kole, koloběžce, běhání, cvičení ve fitku a podobně. No a protože my máme tabulky a grafy rádi, ukážeme některé i zde. 

A co takhle začít hned s tou první uváděnou, tedy podívat se na to, jak nám jízda na koloběžce účinně spaluje tuky a jak se zbavujeme kalorií:

Aby těch obrázků nebylo málo, přidám ještě jeden, a to takový, u kterého je vidět, jaké svaly se při koloběžkaření zapojují:

Osobně však mohu doporučit koloběžku i pro potíže se zády nebo krční páteří. Právě pohyb na koloběžce zpevňuje zádové svaly a posiluje i svaly kolem šíje. Narozdíl od kola, kde jen sedíte a v podstatě jen obtáčíte nohama kruh.

Vždy nejhorších je prvních 5 - 10 kilometrů, než se zahřejí svaly. To ty nohy bolí. Ale potom, pokud máte správnou techniku jízdy (o které si povíme zase někdy jindy), se dostaví ta radost z jízdy, kdy si sami budete prodlužovat původní trasu na delší a delší, protože nebudete chtít přijet domů a zavřít koloběžku zase na nějakou dobu někam do garáže.

Zdroj obrázků: https://kolobezime.cz/info/26-proc-kolobezku